O uplynulém víkendu jsme měli tradiční květnový volejbalový kemp. Sice už je červen, ale nevadí – Velká říjnová socialistická revoluce také nebyla v říjnu, ale o měsíc později, protože V. I. Lenin nestíhal točit s kalendářem. My jsme to zase v květnu nestihli kvůli Covidu, navíc jsme to měli zpestřené dubnovým počasím. Navzdory mizerné předpovědi jsme v pátek vyrazili vlakem směr Zbraslavice a za slunečného počasí jsme se pěšky přemístili z nádraží do známého areálu U Starého rybníka. V pátek byl na programu večerní trénink a potom posezení u ohně, kde si holky upekly specialitu z Michalovy kuchyně – trdelník z domácího kynutého těsta – kvásek se tentokrát mimořádně povedl.V sobotu jsme dopoledne i odpoledne střídali volejbal s koupáním a sledovali jsme zprávy, kde všude prší. Na nás pršelo přibližně čtyři a půl minuty, a to se nám ještě hodilo, protože jsme zrovna potřebovali pokropit hřiště. Jinak nás déšť dohnal až v deset hodin večer, kdy jsme už měli dogrilováno, břicha jsme měli plná masa (klasický trojboj prasekuřekráva) a chystali jsme mančaft do postelí. V neděli jsme měli také štěstí, protože ráno sice drobně pršelo, ale pak jsme mohli trénovat až do 11:30, kdy začalo pršet a pršelo už pořád až do našeho odjezdu. Nicméně vzhledem k tomu, jak to vypadalo jinde, jsme volejbalovým kempem prošli v podstatě suchou nohou.Děkujeme Michalovi za organizaci celé akce, holkám se na kempu líbilo, takže zase někdy příště VOLEJBALU ZDAR!!
Víťa
